Lineární urychlovač


Lineární urychlovač částic je všeobecně technické zařízení, které má za účel zrychlit částice (většinou elektrony) až na hranici rychlosti světla, což je však patrné již ze samotné názvu zařízení. V praxi jsou dané části (elektrony, ionty nebo pozitrony) jednou anebo vícenásobně urychleny za pomoci rozdílů potencionálů v elektrickém poli. Urychlovače všeobecně neslouží pouze k vědeckému výzkumu elementárních částic, ale i k technickému využití.


A cože to vlastně dělá lineární urychlovač v reálu? Urychlovač částic způsobí čelní srážky dvou svazků (kupříkladu iontů), podstatné je, že dané svazky jsou stejného druhy (stejný druh iontů či protonů). Při srážce se dané elektrony rozptýlí, po dosažení dostatečné energie následně vznikají produkty (zcela nové částice).


K tomu, abychom mohli přesně zaznamenat, co se děje při srážce svazků daných částic musíme použít detektor ionizujícího záření (můžeme se setkat i pojmenováním částicový detektor). Lineární urychlovač částic používá k urychlení částic pouze elektrické pole.


Elektrické pole v lineárním urychlovači částic může být dvou druhů, buď se může jednat o statické (neboli neměnné), nebo může být měnné. Jestliže se jedná o elektrické pole měnné, tak jsou svazky částic během letu urychlovány urychlovačem částic na několika místech najednou.


Pokud bychom porovnali lineární a kruhový urychlovač částic, dozvěděli bychom se, že z praktického hlediska je výhodnější kruhový urychlovač, protože lineární (cirkulární) potřebuje obrovské elektrické napětí a je také náročnější na rozměry. Na druhou stranu cirkulární urychlovač částic má snažší konstrukci.