Charakteristika


Synchrotronový urychlovač částic (nejčastěji elektronů) byl vyvinut za zájmem studie jaderné fyziky, i doposud slouží zatím pouze k vědeckým účelům, avšak v budoucnu se očekává přínos i do běžného života. Hlavním cílem je potvrdit anebo vyvrátit teorie molekulární fyziky (například jestli je rychlost světla opravdu tou nejvyšší či nikoliv).


Při zrychlení svazků elektronů v urychlovači částic dochází k vyzařování elektromagnetické energie. Tato vzniklá energie se v našem případě použije na velké množství experimentálních účelů k vědeckým účelům.


Synchrotron při „práci“ vyprodukuje obrovské množství a rozsah elektromagnetického záření, které je pro zdraví člověka nebezpečné, avšak nikoli ve velkém rozsahu, v praxi se jedná o téměř shodný negativní přínos na lidské tělo, jako má například rentgenové záření.


Někdy se může stát, že dojde ke změně směru toku zrychlených elektronů, za což může vlastně hlavní podstata synchronu, jedná se totiž o cirkulární (kruhový) druh urychlovače částic. Pokud tedy nastane situace, že dojde k tomuto změnu toku elektronů, může za to magnet, který má usměrnit tok směru svazků elektronů, jedná se o magnet s názvem dipole. Vlivem změny směru toku elektronů vznikne velké množství elektromagnetického záření, které má obrovský rozsah vlnových délek, zajímavé je, že mezi tyto vzniklé vlnové délky v synchronu spadá i viditelné světlo, v praxi se jedná o „zajímavý“ zážitek. Teoreticky vzniklé světlo má i další pozoruhodné vlastnosti, může se stát, že bude mít přesnou vlnovou délku v širokém rozmezí a danou polarizaci. Díky tenkému mikro-svazku můžeme v podobě krátkých impulsů vzniklé světlou přijmout a to s přesným časováním!


Na závěr by bylo dobré zmínit, že v synchrotronu je dráha elektronů zakřivena vlivem magnetického pole. Díky tomu, že je dráha určována magnety, bez dalšího urychlování by směr toku svazků elektronů byl kruhový.